Během rozhovoru jsem byla přistižena při činu. Opticky si prodlužuju bérec! „Bérec je pro člověka důležitý i sociálně, roste totiž v období, kdy nastupuje u dívek – a vlastně u chlapců – puberta, kdy se formují základy reprodukce, takže jeho dobrý růst je znakem toho, že v tomto období zejména dívka prospívá. A proto ženy dělají – asi podvědomě – všecko možné proto, aby proporčně zvětšily svůj bérec. Zkracují si sukně, zvyšují podpatky. Opticky prodlužují bérec. Tím se opticky zvyšuje i výška postavy, ale především v proporčně citlivé oblasti bérce, tím tedy ženy, mnohé nejspíš podvědomě, zvyšují svůj fitness a sexuální atraktivitu. Zdá se mi fascinující, jak vlastně všecko funguje dohromady, jdeme po ulici a máme ve svých kostech otisk příběhu trvajícího miliony let,“ říká antropolog VLADIMÍR SLÁDEK v rozhovoru pro TÉMA, který vychází dnes.
Od doby kamenné do současnosti. Třicet tisíc let vývoje člověka. Dva tisíce sedm set vzorků) kostí. Dvanáct let práce.
Vladimír Sládek z Přírodovědecké fakulty UK vedl středoevropský tým, který se podílel na unikátním mezinárodním antropologickém projektu analýzy lidských kostí. Co všechno se dá vyčíst z kosti, ve které se zastavil čas? Co se stalo s lidskou kostrou, když se z lovců-sběračů stali zemědělci? A co s ní napáchala současná civilizace?Vraťme se tedy k tomu, jak mají Evropané různé proporce. Co se podle toho dá ještě vyvodit?
(a jako ukázka podle mě zásadní pasáž rozhovoru)
„Volného pohybu dětí v důsledku civilizačních tlaků zásadně ubylo, a to je něco, co lidstvo nepamatuje.“
Vy sama budete za pár let ve věku, kdy vás začnou ortopedové kontrolovat kvůli osteoporóze, ale s tím už se pak nic moc udělat nedá. Ta tragédie vzniká v dětství. Zbořili jsme zdravé dětství. Děti neudělají kotoul, ztrácejí motorické dovednosti, jsou obéznější. Už je to vidět dnes, ale za dvacet třicet let se to projeví na jejich kostrách. Když se nenaučíme se hýbat v dětství, už to – myslím celkově jako lidstvo – nedoženeme. Od pradávna se lidstvo snaží zlepšovat si život, v posledním století jsme zbořili poslední limity, které bránili plošnému blahobytu – samozřejmě mluvím o „západní“ civilizaci. A buch! Problém! Jsme schopní získat obrovské množství energie při minimálním výdeji či námaze. Od tohoto vzorce odvodíme všecko. Obezitu, krátkozrakost, řídnutí kostí.
Jsme obézní, ale díky vědě a medicíně jsme zase dlouhověcí.
Budu oponovat. Když se zkoumá demografie lovců sběračů, tak se zjistí, že vlastně tam vůbec nejsou výjimky, kdy se dožili sedmdesáti i více let.
Aha, i tam se ďábel skrývá v průměru, že?
Ano. Měli samozřejmě vysokou dětskou úmrtnost, a tento problém jsme díky medicíně vyřešili excelentně. Ale pokud lovec sběrač přežil dětství a kritické chvíle svého života, mohl prožít relativně spokojené a zdravé stáří, kdy se pořád mohl hýbat a být aktivní. My se sice dožíváme osmdesáti let, ale od padesátky nám kvalitu života snižují civilizačních choroby, devalvují stáří na přesouvání se od jednoho lékaře k druhému. Žijeme déle, ale za jakou cenu? Nežili bychom déle, kdybychom využili jen pozitivních částí blahobytu?
Jak těžký byl život lovce sběrače?
Jak si ho představujete vy?
Představuju si, že když bylo léto a když se dařilo při lovu, tak se měli docela dobře, ale třeba v zimě to muselo být těžké…
Možná máme o lovcích sběračích poněkud zkreslené představy. Jistěže jejich život byl jiný, pociťovali diskomfort a jistě i zimu nebo hlad, ale možná to nebylo tak dramatické, jak si představujeme, někteří lovci sběrači možná dokonce žili v relativně velkém nadbytku, alespoň v určitém období. My si nakoupíme v supermarketu, ale jsme šťastnější? Náš mozek je od pradávna připraven na určité stimuly, ale teď je nemá, většina lidí, kteří běhají, říká, že prožívá až euforické stavy, aha! Jak to, když fyzická aktivita je vlastně něco, čemu se chceme vyhnout. Protože náš mozek je takto na to evolučně připraven!
Takže zpátky ke kořenům. Pomalu a dlouho běhat?
Ano! To by bylo ideální, kdybychom se opět přiblížili aspoň z části k tomu, jak lovci a sběrači žili.
Nutnost pohybu a snížení příjmu energie je poučka, kterou ale každý dobře zná…
Není to žádná novinka, jen je těžké se podle toho řídit. Běh na dlouhou vzdálenost je opravdu skvělá věc, jen pomalý, co každý udýchá. Co největší část dne trávit venku. A taky pro psychickou pohodu snížit počet lidí, se kterými komunikujeme. A snížit energetický příjem. Kostka cukru, kterou vynalezli v 19. století v Dačicích, je v evoluci lidí něco mimořádného! Není potřeba jíst žádnou vyhraněnou dietu, žádné nesmysly jako je třeba raw food.
Protože oheň k člověku evolučně patří…
Jistě. Naši předkové maso běžně opékali. Objev ohně a tepelné úpravy jim dokonce umožnil zefektivnit energii, kterou z masa získali, a tím i podmínit některé změny například ve fungování mozku, tyhle jídelní výmysly stejně zase vycházejí ze života v blahobytu. Vařte co nejvíc z primárních produktů, dbejte na velký podíl zeleniny, maso klidně, ale ne moc. Naši předkové v africké savaně měli jen to, co ulovili nebo spíš posbírali. A většinou o těch úlovcích spíš jen vykládali u ohně. Celou tlupu pak živily ženské, v africké savaně to bylo genderově vždycky nespravedlivé, chlapi se uměli u ohně prosadit a všichni je poslouchali. Šli na lov a nic neulovili čtrnáct dní, zatímco ženské po celou dobu poctivě sbíraly, … a pak poslouchaly obdivně své muže a snad i zapomněly na to, že jim vlastně nic nedonesli.
