Kdo je největším sexuálním zvrhlíkem ptačí říše? Který ptáček má halucinogenní „LSD“ zobáček? Líbilo by se tučňákům na koncertě Rolling Stones? Kdo je nenažraným kozlem-zahradníkem světového hospodářství? Kolik uletí nejzdatnější dálkoví letci? Jak kukačky recyklují borůvky? Proč v ptačí říši není Zlatým slavíkem zrovna slavík? V peří kterého ptáka byste se nemuseli bát bouřky?Jak chutná papuchalk? Jak vrabci dopluli do Austrálie? A kolik ptačích řečí umí stále ještě nadšený ptáčkař a kapku unavený ornitolog TOMÁŠ GRIM?
Je to přesně rok, co vyšel náš první rozhovor pro Téma. Mělo to být celé o kukačkách, na které je profesor Tomáš Grim tak trochu (dost) odborník, ale zvrhlo se to ve zpověď unaveného vědce a vyhořelého pedagoga, který v interview prohlásil, že odejde ze školství. VOLNÝ JAKO PTÁK
A pak skutečně odešel. Jeho důvody jsme do mrtě rozebrali o půl roku později pro Vesmír (a je to taky hodně o diplomkách, takže veskrze aktuální!). SOUMRAK ČESKÉHO ŠKOLSTVÍ
A znaveni těžkými tématy jsme si pak slíbili, že spolu uděláme konečně nějaký rozhovor jen tak, pro radost. A tak jsme se v létě sešli, dali si pivo a povídali jsme si jen a jen o ptáčkách. Ten rozhovor dnes vychází v časopise INTERVIEW, my z něj máme radost. Snad z něj budou mít radost i ti z vás, kteří si časopis pořídí a náš rozhovor (a nejen ten náš, ten časopis bývá nacpanej k prasknutí) si přečtou. Tentokrát to není ani o vyhoření, ani o školství, ani o traumatech z dětství… přísahám! Jsou tam samý ptáčkoviny…
Ochutnávka teď a tady. A zbytek velkého rozhovoru, díky kterému už z hlavy nedostanete jména: pěvuška, buřňák, papuchalk nebo brkoslav, v časopise INTERVIEW.
Kolik řečí ptáků znáte?
Tolikrát jste ptáčkařem! Nemám to spočítané, ale dost. Stovky rozhodně, většinou těch tropických. Hodí se to, protože většinu ptáků v přírodě člověk neuvidí, jsou hodně nenápadní a ani zkušené oko ornitologa či ptáčkaře mnohé z nich nezahlédne. Nicméně poučené ucho je uslyší a rozezná. Teď sedíme v hospodě, ale kdybychom seděli venku, můžu takhle popíjet pivo a radostně zahlaholit: „Ha, šoupálek! Brkoslav! Krutihlav!“
A nejsou tihle běžní ptáci pro vás nezajímaví?
Naopak! Píšu takový ptačí seriál do časopisu Naše příroda, zrovna má vyjít díl o pěvušce. Nezajímavý pták? Vzhledově velká nuda, to jo. To byste ale koukala, jaký má sexuální život! Ani slyšet rehka tady v parku není žádná objevná věc, ale když nějaký u nás běžný, až „šuntovní“ druh uslyšíte na zajímavém místě, třeba v tropech nebo na izolovaném ostrově v oceánu, to je jinačí kafe. Nedávno jsem v Botswaně uslyšel budníčka většího. Doma bych se ani neohlédl, ale tam! Dojde vám totiž, co musel uletět. Jaký výkon podal. Pták maximálně deset centimetrů dlouhý, vážící ani ne deset gramů, a uletí deset tisíc kilometrů.
To je kabrňák!
A jaký! Představte si budníčka, jak zimuje v savaně vedle lvů, gepardů a slonů – a pak letí na daleký sever a na jaře hnízdí tady v Praze nebo až někde ve Finsku. Je fantastické, co to zvíře dokáže, obletí půl zeměkoule. Už sám o sobě ten fyzický výkon je neuvěřitelný a pak to, že je schopen zvládnout takové klimatické extrémy a všemožné nástrahy na cestě.
Dokážete třeba napodobit jeho zpěv?
To by neuměl ani „zlatý slavík“. Ale mám návrh: pustím vám nahrávku, když vy jeho zpěv dokážete přepsat do not, já to zazpívám! Ovšem kam se budníček hrabe na sedmihláska, ten totiž umí napodobit desítky různých zvuků a hlasů, má virtuózní projev. Nebo rákosník zpěvný, na pohled si asi nedovedete představit nudnějšího ptáka. Druh, který bych asi podle vzhledu nepoznal, protože mám snížený barvocit, je strašně podobný rákosníkovi obecnému, vlastně jsou kluci skoro stejní. Ale jak otevřou zobák, hned je lze odlišit. Ten obecný zpívá fajně, ale zpěvný, to je jiný level! Zimuje v jižní Africe a hnízdit lítá sem k nám, má neuvěřitelně pestrý zpěv, jsou v tom desítky, nebo spíš stovky různých motivů. A víte, co se zjistilo? Že se to v podstatě učí během cesty. Dělá zastávky a odposlouchává, co slyší v okolí. Pak tady z nějakého kopřiviště slyšíte cvrlikání a ono je to vlastně cédéčko z cesty Afrika–Česko. Virtuózní interpretace. Napodobuje desítky jiných ptáků, snad přes padesát.
Kolikrát za život tuhle dlouhou cestu vlastně absolvuje?
To je otázka. Průměrné dožití těchto malých ptáků je pár let, dva roky, možná trochu víc. Ale vtip je v tom průměru. U ptáků je obrovská úmrtnost mláďat, kolem hnízd číhá tolik predátorů, že až polovinu mladých zhruba do dvou týdnů po vyvedení něco sežere. Přitom dospělci se klidně můžou dožít i pěti šesti let. Je to podobné, jako když se říká, že na přelomu devatenáctého a dvacátého století byl průměrný věk čtyřicet let. Kojenecká úmrtnost je v tomhle případě analogická.
Na to je potřeba udělat medián.
Dejte mi index, píši vám výborně, studentko! Je ale vtipné, že to nikdo nedělá. Všichni vědí, že to je blbě, že takhle ta statistika nemá žádnou výpovědní hodnotu, ale stejně se pořád používá průměr.
Zmínil jste Botswanu. Tam jste byl pracovně?
Ne, tam jsem se jen tak plácal s dalekohledem kolem krku.
To přece taky souvisí s vaší prací, ne?
Ne, to s ornitologií nemá nic společného.
Copak ornitolog nekouká po ptácích?
Když budu koukat na hvězdy, dělá to ze mě astronoma? Těžko. Podobně i samo koukání na ptáky není ornitologie. Laik si myslí, že ornitolog je pán
v maskáčových hadrech, který se plácá někde kolem rybníka nebo po lese, na krku se mu bimbá dalekohled, v kapse má lahváče nebo placatku a
kouká po ptácích. Jenže tohle je „ptáčkaření“ – birdwatching –, na které vědec ornitolog nemá v práci čas. Tedy pokud se bavíme o posledních třech dekádách. Ještě tak v osmdesátých letech si byli laik a odborník v mnohém podobní. Laik si svá pozorování zapsal do nějakého sešitku a ornitolog sepsal odbornějším jazykem článek do vědeckého časopisu, ale jinak to bylo většinou podobné.
(…)
PS:
Snímek z experimentální fáze výzkumu o vlivu piva na kvalitu novinového rozhovoru. Pokud byl text předního českého ornitologa Tomáše Grima o vlivu piva na vědecký úspěch jeho nejcitovanější vědeckou publikací, za tohle bude Pullitzer… nebo aspoň Půllitter! Doufáme! 🙂
