„Moje máma někdy říká, že víc mě už mlátit nemohla, protože by ji zavřeli za vraždu. Takovej fór. Asi blbej. No nevím. Myslím, že jsem si to z nás tří odskákala nejvíc,“ vypráví Monika, sestra hlavního hrdiny Tomáše Slavaty v knížce TROJBOJ S DRAKY, svůj příběh. To její dva syny – svoje synovce – ve svých dvaceti vybojoval Tomáš z dětského domova do své péče…
„Tak děti, řekneme si, čí maminka je jednou rozvedená, dvakrát, třikrát…“ A museli jsme se hlásit. Naše máma se vdala a rozvedla pětkrát. Když máma zrovna žila s tátou od Tomáše, dost se u nás kouřilo, takže bylo cítit oblečení, sešity, všechno bylo prohulený. Tahle učitelka vzala můj sešit štítivě do dvou prstů a říká: „Pojďte si všichni čichnout, takhle to smrdí u Moniky doma.“
Děti jsou to nejbolestivější téma. Že jsem fetovala, že jsem byla prostitutka, že mě znala celá Praha, to je mi jedno, ale tohle mi jedno není, s tím se nikdy nevyrovnám.
Do patnácti, možná do šestnácti jsem nikam nesměla, ostatní už chodili na diskotéky. Mně máma všechno zakazovala. Možná kdybych neměla všechno zakázaný, tak bych to pak nechtěla rychle dohnat. Když jsem najednou mohla ven, chtěla jsem všechno hned. Rychle. Kdyby to bylo jinak, víc bych se věnovala škole, možná bych děti neměla nikdy, měla bych kariéru, řídila bych nějaký hotel. Když jsem začala chodit se svým budoucím mužem, chtěla jsem všechno. Tak jsem vlítla i do těhotenství. A já se rozhodla, že si dítě nechám. Narodil se Míra. A za dva roky Lukášek.
(…)
Příběh Tomáše Slavaty. Grafická úprava Anita Ponešová. Odpovědná redaktorka Alice Zavadilová. Vydala Grada.
No, manžel říkal, že jeho známej otvírá bordel a že bych si mohla jít vydělat za bar. To mi přišlo jako dobrej nápad. Tak jsme se s majitelem domluvili. A když jsem šla na první šichtu, manžel povídá: „A kdyby tě někdo chtěl, tak jdi.“ Jo, to mi řekl. Fakt. Tak jsem to najust udělala. Ze vzteku na něj. To byl nějaký rok 92. Můj chlap mi řekl, ať jdu dělat kurvu. Tak jsem šla. Ráno jsem přinesla domů čtyři tisíce. Spokojenost. Jemu to nevadilo!
(…)
Vrátila jsem se k prostituci. A vlítla jsem do drog. Děcka byly chvíli u mámy, ale taky to nezvládla. A tak se stalo, že Míra s Lukáškem skončili v děcáku. Nebyla jsem s nima, nezvládla jsem to, ale jsem vděčná, že z nich vyrostli normální lidi. A o to se postaral hlavně brácha Tomáš. Jsem mu vděčná, jsem.
(…)
Na drogách jsem byla pět let, ale hodně. Docela hodně. Nebylo to na mně asi tolik vidět, chodila jsem upravená, dávala jsem si pozor na to, jak vypadám. Ale skoro jsem nespala. Brala jsem perník. A kombinovala jsem to s alkoholem. Potřebovala jsem to nabuzení zase srazit, někdo to sráží heroinem, já jen alkoholem…
(…)
Když žil s klukama, který si vybojoval do pěstounské péče, chtěl se asi odříznout. Já se cítila ublíženě, že mi něco, někoho bere. Ale on to udělat musel. Časem mi to došlo. Když chtěl z těch dětí něco vychovat, potřeboval klid, ne abych mu tam chodila, vypila flašku vína a měla lítostivou. Já vím. Ale tehdy jsem to nesla docela těžce, cítila jsem se ublížená. Měl moje kluky, sakra. Ale teď cítím vděk. Ale byla a jsem na Tomáše hrdá. Že sportuje. A co dělá pro děcka. A co udělal pro moje kluky. Mám ho ráda. Je to můj brácha. A jsem ráda, že měl moje děcka. Je to hodnej člověk. Měl hodně co dělat sám se sebou. Obdivuju ho. Celkově. Z mých kluků jsou dospělí chlapi, mají svůj život. A kdyby bývali byli se mnou, asi by na tom byli hůř.
Osud mi nebyl nakloněnej, ale na svým životě si nesu svůj podíl. Člověk se do něčeho narodí. Za to nemůže. Ale pak má možnost s tím něco dělat. Mně to trvalo, ale došla jsem až sem. Ve zdraví. Jo, užila jsem si v životě dost velkou jízdu. Nahoru i dolů. Ale dá se říct, že teď žiju docela dobře, ale pořád cítím, že si v sobě něco z toho dětství a z těch let potom nesu…“
Celou zpověď Tomášovy sestry Moniky, ale taky Veroniky nebo rozhovor s mámou sourozenců najdete v knížce TROJBOJ S DRAKY. Vydalo nakladatelství Grada. Koupit se dá třeba tady.
