Měla jsem v posledních týdnech kliku na pár pozoruhodných inscenací. A třeba byste si taky vybrali… Byl to temnej, až traumatizující Podivuhodný případ pana Holmese v Divadle Na zábradlí, hravá a zároveň nervy drásající Nora Divadle pod Palmovkou s excelující Terezou Dočkalovou a v neposlední řadě výborná Ilona Svobodová v monodramatu Červenec v Kašpar Klubovna (text jak ostnatej drát).
Tereza Dočkalová chodící, běhající, klečící, ležící, tančící na Nořiných jehlových podpatcích, to je jedna z vrcholových hereckých kreací, jaké jsem v posledních letech viděla. Její Nora vám brnká na nervy v dur i v mol. Jaká vlastně je? Směšná? Trapná? Je to laciná naivka, nebo spíš všemi mastmi mazaná liška? Je poddajná? Tvrdohlavá? Svůdná, nebo odpudivá? Veselá? Traumatizovaná? Zoufalá? Nora tančí (a jeden z jejích tanečků patří mezi absolutně top okamžiky celé inscenace) na špičce trojbokého jehlanu komiky, tragična a karikatury, a přitom mění tváře. Většinou jen pod maskou. Must see.
Divadlo pod Palmovkou – Henrik Ibsen: Nora (Domeček pro panenky). Překlad František Fröhlich. Režie Jan Nebeský. Foto: Martin Špelda
Génius má depresi. Neurologicko-psychiatrická pitva mozku Sherlocka Holmese uprostřed přenádherné scény, až nezvyklé v kontextu se spíš úspornějšími kulisami, které jsem na Zábradlí v poslední době vídala. Tak jak se Honzovi Hájkovi v hlavní roli občas poodhalují různé části těla jinak neprodyšně zabalené v těžkém županu a dece, vykukují dávná, ale vlastně stále aktuální osobní i společenská traumátka a jizvy. Kamarád teatrolog, který mě na to vzal, říkal, že to bylo vlastně dokonalý, ale že neví „proč“, co tím chtěli říct. Ke mně to promlouvalo, silně. Ale i kdyby náhodou ne, už jen kvůli těm přesným hereckým výkonům to stojí za to vidět. Tam nikdo nehraje blbě, ani průměrně, to se málo vidí. Kromě Honzy Hájka pro mě nejvíc Jakub Žáček a Miloslav König, ale skvělý i holky Petra Bučková, Johana Matoušková, Magdalena Sidonová…
Divadlo Na zábradlí. Podivuhodný případ pana Holmese. Režie, scéna, scénář: David Jařab. Foto: Divadlo Na zábradlí
Dvě herečky tu roli odmítly, Ilona Svobodová prý dlouho zvažovala, jestli to vezme. Ten text je krutej, těžkej, skoro bolí. A je to role chlapa. Dost děsivýho chlapa. Ilona to vzala. A udělala dobře. Ještě během dlouhého zkoušení (na zkouškách byli skoro vždycky přítomní i nějací diváci) zvažovali, jestli to vůbec budou hrát dál. Ale došli k premiéře. A udělali dobře. Viděla jsem generálku. A velký obdiv k Iloně, jak se s tím mnohovrstevnatým textem ruského autora Ivana Vyrypajeva poprala. Věřím jí toho chlapa, věřím jí tu zrůdu v něm (i se všema hypotézama, kde se ta hrůza vzala), i ten světlej kousek srdce, do kterýho je možný se zamilovat, a věřím jí i ten zázrak. I když na zázraky nevěřím.
Klubovna Divadla v Celetné (Jindřišská), Červenec. Ivan Vyrypajev. Režie: Jakub Špalek. Foto: Klubovna
