Bioložka Zuzana Kečkéčková je jedna z nejpozoruhodnější osobností, které jsem díky své práci poznala. Bylo to loni v květnu. Sešly jsme se na rozhovor pro časopis Téma. Záminkou pro druhé setkání bylo vyladění některých složitějších odborných pasáží v textu, ve skutečnosti jsme si šly spíš pokecat… Na potřetí už jsme profesionální záminku vynechaly a byly jsme spolu jen tak na večeři. Tehdy mi Zuzana s těžko kroceným nadšením nad nejrůznějšími kusy mladého býčka vyprávěla, že se už několik měsíců peče smlouva s investorem, lépe řečeno s mecenášem, který se rozhodl velmi štědře podpořit její výzkum. Nakazila mě tím nadšením… hned jsme si slíbily, že hned po podpisu smlouvy spolu uděláme pokračování jejího vědeckého příběhu…
A to právě vyšlo 8. srpna v novém vydání časopisu Reportér.
„Ta myšlenka je úžasná, je to jednoduchý skvělý nápad, ale – upřímně – pro nás je hlavní osobnost Zuzany. Je ohromně inteligentní, naprosto oddaná vědě, inspirativní, zároveň velmi skromná, cítíme, že to je vědkyně, která má potenciál nejen přijít na něco přelomového, ale přitáhnout k tomu i jiné,“ říká Pavel Brůžek, jeden z investorů.
ZUZANA NA CESTĚ. PORTRÉT V ČASOPISE REPORTÉR
Existuje přes 200 typů rakoviny. Zkoumají je tisíce týmů po celém světě. Bioložka ZUZANA KEČKÉŠOVÁ to však chytla za jiný konec, podívala se na orgány, které rakovina téměř nenapadá. Našla v nich protein LACTB, který je před ní (nejspíš) chrání. Díky (na české poměry a na poli základního výzkumu výjimečnému) balíku peněz od soukromého investora může dalších pět let „svou“ nadějnou bílkovinu a „přidružené“ geny dál studovat a experimentovat s nimi. Mohl by z toho být patent na účinný lék proti rakovině.
Nebo nic. I taková je věda.
„Nejsem investory tlačená do jistých výsledků, nečekají mě sankce. I negativní odpověď ve vědě je odpověď.“ Každý rok podá donátorům raport. „Všichni doufáme, že z toho bude terapeutikum na rakovinu, ale i kdyby to dopadlo jinak a – plácnu – objevila bych při tom bakterii, která rozkládá plasty, i to bude bomba. Stává se, že se jako vedlejší produkt objeví něco nečekaného.“ Jako příklad uvádí viagru, což byl původně lék na srdeční arytmii. „A pacienti si to nějak podezřele moc pochvalovali…“
„Ve svém dětském pokojíčku mám dva šuplíky: jeden na úspěchy a druhý na neúspěchy. Ten druhý začal praskat ve švech, tak jsem přidala na neúspěchy ještě jeden!“ Pořád se někam hlásila, o něco soutěžila, ale nikam ji nebrali a nic nevyhrála. Prý ji nechtěli ani jako pokojskou, když chtěla vyjet na brigádu do zahraničí. „Nikdy by mě ale ani nenapadlo přestat to zkoušet.“
Už dávno není dítě, ale nebojí se riskovat a jít za svými drzými sny. A neúspěchy vystřídaly úspěchy. Bioložka ZUZANA KEČKÉŠOVÁ se po letech vrátila ze světa (University College of London, MIT Boston) i se svým přelomovým vědeckým nápadem (a taky s rodinou). V dejvickém UOCHB bude díky výjimečné štědrému balíku peněz od soukromého investora zkoumat „svůj“ protein LACTB.
Když popustíme uzdu fantazii, kdyby to klaplo, bude bohatá žena? „Ano, tomu by se asi nedalo vyhnout!“ směje se. „Ale hlavně bych byla strašně šťastná, protože by můj lék zachraňoval životy, po tom jsem vždycky toužila.“