Atmosféra nerespektuje hranice

* Máte povolání, před kterým není úniku, že?

Není. Počasí je potvora kontinuální. Nikdy nekončí. Pořád nějaké je. A v momentě, kdy probíhá to, co jsem včera předpovídal, už z něj musím předpovídat to další.

* Kam se před počasím zavíráte?

Zkouším to někdy v hospodě. Ale tam mi to známí zase rychle připomenou a začnou se ptát, jak bude. Někdy už je to trochu otravné. V mé oblíbené teplické hospodě jsme dokonce sehráli s hospodským jednou divadýlko, že jsem sekl s meteorologií a stal se ze mě agronom. Podařilo se to. Celá hospoda tomu věřila. Pár týdnů, dokonce snad měsíců, jsem měl pokoj. Pak se to provalilo, bohužel.

* Dostal se mi do rukou jeden rozhovor s vámi, měl legrační titulek: „Meteorolog musí mít především okno.“ Musí?

V naší hospodě ten článek na nástěnce visel hodně dlouho a legrace jsem si s tím užil dosti. Ale jo, je to tak. Sleduju to na mladých, když přijdou ze školy, jak se spoléhají na družice, na radary, na měření ze stanic, na výstupy matematických modelů, pořád koukají do monitorů… Ale z okna nevykouknou. Přitom oknem vidí nejrychlejší informace. V reálném čase. Meteorolog musí chodit na vzduch a koukat z okna.

* Ale vidí jen to, co je teď a v nějakém omezeném horizontu.

No a? Radary taky nic nepředpovídají. Taky jen řeknou, jak to vypadá v jeden moment někde. Jsou to jen záznamy. Naše práce je z toho „předpovědět“, co bude dál.

* Co je vidět z okna?

Vidíte, co se venku vaří. Jestli kumulům jejich kupolky zrovna rostou a jestli se jim chce ještě nahoru, nebo ne. Jakým směrem mraky postupují v jednotlivých vrstvách. Zrovna včera jsem okno využil. Tři dny jsem dostával podobná data (rozhovor vznikal v nejteplejším zářijovém týdnu, kdy byly několik dní teploty okolo třiceti stupňů, pozn. red.). Takže včera stejnou dobou to podle dat vypadalo stejně jako v neděli. Ale vykoukl jsem z okna a viděl jsem jiné mraky. A ty mi napověděly, co se bude dít v nejbližší době. Funguje to ale jen na pár hodin dopředu, vzácně – třeba u učebnicových teplých front – i na 24 hodin. Ale funguje to. Včera jsem viděl jen vlákénka, bílá, jemná, zahnutá do háčku – odborně a nepoeticky cirrus uncinus. A postupně se z toho stával cirrostratus, tedy tenký souvislý závoj, který postupně houstnul. Ze Slunce už je jen obrys, už tak naplno nepálí. Pak už je nevidíte vůbec, mraky jsou hodně nízko, a začne pršet. Tak přechází teplá fronta. Modelový učebnicový příchod, jenže zdaleka ne vždy vše podle tohoto schématu funguje, jak má.

* Řekl jste mrak? Někde jsem četla, že to slovo nemáte rád, že říkáte „oblaka“.

Oblaky. Není žádné „oblako“. To jen můj švagr básník může říkat oblaka. Ale s tím mrakem… Mně slovo mrak vůbec nevadí, používám ho, jen nemám rád, když se někdo tváří, že to je odborný výraz. Svoje studenty cepuju, aby si na to nezvykali a učili se říkat oblaky. Když já řeknu mrak, ještě to neznamená, že to můžou říkat oni (směje se).

* Které mraky máte rád?

Třeba ty krásné bouřkové, vysoké jako věž. A po odpoledním vedru přinesou bouřku. Ty jsou krásné. Pak už záleží na směru, kam s bouřkou přijdou. Někdy dost matou, jsou vysoké, takže je vidíte na velkou vzdálenost. Vidíte je jakoby nad obzorem, ale bouřka bude 80 kilometrů od vás.

* Proč se vlastně nejhůře předpovídají přívalové deště?

Přívalové deště a kroupy. Není problém předpovědět podmínky pro vznik bouřky, která přívalový déšť nebo kroupy přinese, v tom je úspěšnost dobrá, ale problém je lokalizace. Bouřkový oblak je totiž plošně strašně malý a intenzivní srážka nebo kroupy často nejsou ani pod celým tím oblakem, jen pod jeho částí. Může to být třeba pruh široký několik set metrů. Zkuste říct den předem, kterou vesnici to trefí. Respektive který kousek vesnice. To bohužel dnešní meteorologie ještě pořád dost dobře neumí.

* Narazila jsem na článek v regionálním tisku, kde práci meteorologů kritizoval starosta slovy: „Nestrašte nám lidi.“ Že jste vydali varování před přívalovým deštěm, a ten nepřišel.

To je přesně ten problém s lokalizací. Hned několik starostů opakovaně nepříjemně reagovalo na vydávání výstrah před lokálními přívalovými srážkami. My se jen snažili říct, že následující den nebo odpoledne je nutné být ve střehu, že se přívalák nebo kroupy mohou vyskytnout, ale že nevíme přesně kde. Starosta konkrétní vesnice nám mohl zavolat a mohli jsme si říct, jestli jeho vesnice je méně či více pravděpodobný cíl, ale starostové nezavolají. Pustí se do nás, když to tam nespadne, pustí se do nás, když to tam spadne.

* Kdo nezažil povodeň z přívalového deště, asi si těžko představí ten fofr a tu pohromu, třeba že se někdo utopí v chalupě na stráni, jako se to stalo během povodní v roce 2009. Lze se na to vůbec připravit?

Umí to strašné věci. A máte pravdu, že lidi si těžko představují, že povodeň nepřijde zespoda, z rozlité řeky. V roce 2010 to na Liberecku leckteré baráky dostaly dvakrát. Dvě ťafky. Poprvé ze strání z kopců, podruhé, když stoupla voda v potocích a řekách. Z historie totiž moc zkušeností nemáme. Krajina byla využívaná jinak, byla členitější, mezi políčky byly remízky, žádné velké družstevní lány jako dnes. Družstva už nejsou, ale lány zůstaly. A louky? Posečou louku, zkasírují dotaci, ale že by je něco vedlo k tomu, zamyslet se a krajinu rozdělit, to ne. Žádné odvádění vody z krajiny, žádné strouhy. A to všechno zvyšuje pravděpodobnost povodně. A navíc ten optický klam, že to hrozí jen vesnicím pod kopcem. Kdepak. Tohle se může stát v jakémkoli kopcovitém městě, když nestíhá kanalizace. Nedávno se stalo, že na střekovské straně Ústí nad Labem selhalo jedno čerpadlo a lidi zírali. Vytopilo to sklepy i nějaké domy. My jsme vůbec takové zírací město.

* Na co jste ještě zírali?

I na záplavu zdola se zíralo. Když byly velké povodně na Labi, v Ústí pršelo jen lehce. Lidi sice měli informace, že velká voda po Labi dorazí, ale špatně se tomu věřilo, když už bylo pár dní sucho. A pak bác, najednou to přišlo. S několikadenním zpožděním, protože jsme na odtoku z republiky. Psychologie v tomto směru udělá hodně.

* Říkal jste, že tady nejsme zvyklí na povodně, kvůli krajinnému rázu. Ale lány tu máme od padesátých let, tak za tu dobu už nějaké přívalové deště byly, ne?

Moc ne. Od těch 50. let do obrovských povodní v roce 1997 bylo povodňových situací jen minimum, přitom dál v historii je velká povodeň každou chvíli. Během těch 40 let byl najednou nějaký podivný klid… A lidi odvykli, zapomněli. Začali si stavět domy i fabriky v záplavových oblastech a pak se divili. Skoro bych řekl, že je lepší být nějakými menšími povodněmi udržovaný furt ve střehu.

* Je to české specifikum?

Kdepak. Takhle se nechají uspat lidi kdekoli. Moc dobře vím, že v historii klima země pořád kolísalo a tím se měnila i hladina moří. A pak z ničeho nic dostane člověk „výborný“ nápad ještě vysušovat pobřežní oblasti – například velké plochy v Holandsku – s jakousi bohorovnou jistotou, že moře nahoru nepůjde. Ale pokud se v historii střídaly doby ledové a doby teplejší, kde bereme tu jistotu, že se to nezvedne znovu? A teď strašná panika, změny klimatu, hrozí, že se to zvedne a část Holandska zmizí pod hladinou… To je mi překvapení!

* Změní se z tohoto pohledu chování lidí poté, co se krajem povodně přeženou?

Málo. I lidi, které to osobně postihne, zase často zaujmou stanovisko: „Už se mi to jednou stalo, tak se mi to nemůže stát znovu.“ A postaví si baráček na stejném místě. Pokud to byla tisíciletá voda, pak by velké obavy už byly možná paranoidní. I když to samozřejmě neznamená, že přijde zase až za tisíc let. Když je to v místě vody dvacetileté, pravděpodobně ho to za čas zase vyplaví.

* Přitahují vás, z čistě profesionálního hlediska, extrémy počasí? Je to pro meteorologa vzrušující?

Tak jasně, že extrémy člověka přitahují, je to zajímavější, než když je týden v kuse osmadvacet stupňů a jasno. Ale i my meteorologové jsme jen lidi, leccos jsme viděli, co třeba voda napáchá, tak že bych se radoval, že přijdou ničivé přívalové deště, to zas ne. Když má k něčemu takovému dojít, věnujeme se tomu maximálně, snažíme se upřesnit varování, podávat povodňové komisi co nejčerstvější data. Někdy i dementovat dementní zprávy. V roce 2010 na Ústecku šířil ministr vnitra John, že přijde ještě třetí povodňová vlna. Vycucal si to z prstu nebo odkud, to jsem jen zíral, že měl drzost to jen tak plácnout. Jako by nestačily ty předchozí dvě vlny.

* Teď budu citovat: „Většinou nad Ruskem bývá výrazná tlaková výše, zatímco nad západní Evropou výrazná tlaková níže. Perou se navzájem. My jen čekáme, kdo vyhraje, je to pěstní soubor dvou vyrovnaných boxerů…“ Až mě zamrazilo, jak to geopoliticky sedí.

Kdo to řekl? To jsem řekl já? To jsem řekl hezky! (směje se) Ale to je náhoda, samozřejmě. Ale je to tak. Rusko je velké a kontinentální, západní Evropa je menší a omývaná oceánem. To udělá svoje. Ten citát se týká stavu, kdy je dlouho stabilní počasí a my máme předpovědět, kdy skončí. Jenže v tom je ten fór. Představte si tlakovou výši jako balvan. Je často tvořená chladnějším vzduchem, takže je těžší, sedí na zadku nad východní Evropou a tlakové níže pak mají problém se k ní přiblížit, odtlačit ji. Pak se tlakové níže nebo brázdy nízkého tlaku i s atmosférickými frontami udržují skoro bez pohybu právě nad západní Evropou a čeká se na nějaký „šťouch“, nějakou dynamiku, která celou patovou situaci rozhýbe. Někdy je to fakt jako souboj výše, která sedí zpravidla někde nad Rusí, s nížemi, které se ze západu snaží dostat dál. Ale za tohle Putin nemůže.

* Nicméně v éře Sovětského svazu se soudruzi pokoušeli větru, dešti poručit, že? Prý třeba rozháněli pomocí vrtulníků mraky nad Rudým náměstím, když byla vojenská přehlídka. Je to pravda?

Zkoušeli leccos. Ale myslím, že jinak, vrtulníky létají hodně nízko. Spíš využívali chemii. Když bylo potřeba zařídit jasno, tak ve vzdálenosti pár set kilometrů proti větru od toho místa začali z letadla, z nějakých deseti tisíc metrů, sypat chemikálie, které na sebe vážou atmosférickou vodu. To způsobilo rychlejší kondenzaci vodní páry, rychlejší zvětšování kapek, takže se to všechno vypršelo ještě před Moskvou. A na Rudém náměstí pak přehlídku nekazil žádný mráček. Něco podobného dělali i Číňani před olympiádou v Pekingu. Ale nedělá se to často, je to hodně drahé. A ten chemický deštík asi není nic moc pro lidi, co v tom místě žijí a pěstují tam zeleninu nebo obilí.

* Ovlivňuje počasí politiku?

Jo, i když spíš podnebí než počasí. A bude čím dál víc. Hlavně globální. Další změny klimatu budou vyvolávat další geopolitické změny, lidi se dají do pohybu kvůli suchu, můžeme předpokládat války o vodu. Budou oblasti, kde bude těžké cokoli pěstovat a přežít, zároveň oblasti s vysokou porodností. Je to katastrofi cký scénář, ale může to nastat. Ale když se s tím bude počítat, tak by se pod pláštíkem OSN dalo lecčemu pomoct, nějakými cílenými rozumnými programy. Ostatně, v malém bychom měli začít konečně něco dělat i my. Když se ve městě udělá nějaká proluka, tak tam hned nestavět barák nebo betonové parkoviště, ale park. Chápu, že je lákavé prodat městské plochy developerům, ale je to krátkozraké, potřebujeme stromy a trávu, ne kvůli estetice, ale aby zeleň a vlhkost ochladila rozpálené zóny.

* Meteorologové prý neradi předpovídají na delší dobu než tři dny. Co je pro vás ještě přijatelné jako předpověď a co už věštba z lógru?

Do tří dnů jsme docela přesní. S každým dalším dnem to klesá, na druhý den je úspěšnost předpovědí zhruba kolem 91–92 %, na třetí už klesá někam k 85–87 %, na týden dopředu už klesá skoro k 70 % a pak už skokově níž a níž. Je ale jasné, že nemůžeme na dotazy odpovídat jen „Nemáme, nedáme, neděláme“. Samozřejmě se snažíme vidět dál.

* Jaká vylepšení v předpovědích počasí můžeme do budoucna čekat? A co je podle vás sci-fi?

Docela dost si slibujeme od nové generace meteorologických družic, které už by měly umět z oběžné dráhy měřit teplotu a vlhkost vzduchu nejen u povrchu nebo na horní hranici mraků, ale ve vertikálním profilu. To by nám umožnilo odstranit největší slabinu současných matematických modelů, tedy zadávání dat jen z řídké sítě staničních měření. Jen bude potřeba kromě nových družic vyvinout i nové počítače. I velmi výkonné superpočítače dnes mají co dělat, aby stíhaly.

* A to sci-fi?

Náhlý fyzikální zázrak, který umožní stoprocentní předpovědi na týdny a měsíce, nebo dokonce počasí globálně řídit. Už jen představa, jak se mezi sebou státy domlouvají, jak kde bude zítra, mě děsí. Pořád bude naštěstí platit, že atmosféra hranice nerespektuje a vzduch si přes ně proudí víza nevíza, ostnatý drát nedrát.

* Máte na starosti Liberecký a Ústecký kraj. Je v něčem, co se týče počasí, specifi cký?

Už jen ty výběžky! Od meteorologů často uslyšíte státobornou myšlenku, že ty naše výběžky bychom měli vrátit sousedům, z hlediska meteorologie by bylo jednoduší hranice zarovnat (směje se). Šluknovský a Frýdlantský výběžek se leckdy chovají velmi odlišně od zbytku našich krajů. Jsou třeba víc vystavené proudění chladného vzduch ze severu, takže tam teploty ujíždějí do o poznání nižších hodnot. A naopak Polabí a Poohří jsou jedny z nejteplejších míst. Výběžky jsou navíc od zbytku oddělené horami, takže proudění vzduchu tam je spíše německé nebo polské, tamní obyvatelé často říkají, že nesledují české předpovědi, ale německé. Což nás samozřejmě štve.

* Ale divíte se jim? Dokážete předpovědět počasí pro výběžky?

My v regionu se o to opravdu snažíme. V celostátním zpravodajství to nejde, kolegové nemůžou ve dvou minutách dělat zázraky. Obecně je lepší sledovat regionální předpovědi a já cítím, že je o ně možná i díky sociálním sítím a snadné dostupnosti takových informací větší zájem než dříve. Regionální předpověď dělají lidé, kteří v tom regionu skutečně žijí, znají ho jako své boty. Jak místní podmínky, tak krajinu a její ráz.

* Kdy jste počasí propadl?

Táta založil teplickou hvězdárnu a pracoval tam. A moje máma měla na starosti obsluhu meteostanice. Občas se jí nechtělo jít večer nebo o víkendu do práce a odečítat měření, tak jsem chodil místo ní. A chytlo mě to. A nepustilo.

* Dle vašeho profilu na Facebooku soudím, že jste velkým milovníkem piva. Má počasí vliv na vaši pivní spotřebu?

Má. Když je vedro, je spotřeba menší.

* To mě překvapuje. Ve vedru je přece žízeň.

Na žízeň stačí jedno, dvě. Vy jste se ale ptala na spotřebu. Vyšší mám v chladnu. Možná to souvisí s tím, že víc energie věnuje tělo termoregulačnímu systému, málo zbývá na odbourávání alkoholu. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel, ale je to asi tak. V zimě se pije líp. A v hospodách se topí.

***

Martin Novák (49) Většinu života prožil v Teplicích, ačkoli se narodil v Náchodě. Je šéfem regionálního předpovědního pracoviště na pobočce Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) pro Ústecký a Liberecký kraj v Kočkově. Meteorologem chtěl být odmala. Po geodetické průmyslovce (na gymnázium nesměl kvůli škraloupu svého otce) vystudoval meteorologii na MFF UK. Dnes tento obor vyučuje na Fakultě životního prostředí UJEP v Ústí nad Labem. Kromě předpovídání počasí rád vaří a „pivaří“, je teplickým patriotem. Je ženatý a má dospělého syna.