Kristýna Podzimková2021-10-30T09:13:50+00:00

Project Description

Najít chybějící dílek… a tradá!

Kdysi to bývala „holka z Ulice“, ale před pár lety zazářila v minisérii Metanol a otevřela se jí cesta k výrazným rolím. KRISTÝNA PODZIMKOVÁ se loni z Prahy vrátila do rodného Rožnova a má syna se svou dávnou dětskou láskou. V puzzle jejího života do sebe všechno zapadá.


Vyšlo v časopise Glanc, srpen 2021

* Začnu úplně banálně. Jak se máte?

Vzhledem k tomu, co se všechno dělo a děje okolo, musím říct, že si žiju na takovém šťastném ostrově.

* Na „ostrově“ v Rožnově pod Radhoštěm, kde jste prožila dětství. Je to jen dočasný azyl, nebo dlouhodobý návrat domů?

Sama nevím. Stěhovala jsem se ze dne na den loni na jaře. Všechno se zavřelo, divadla přestala hrát a já už měla pěknej pupek, tak se zmizení z Prahy hodilo, přišlo mi to přirozené. Pak jsme si říkali ještě chvilku, ještě chvilku… Pak jsem porodila. Ještě chvilku zůstaneme. Synovi je rok. Stěhujeme do většího bytu v Rožnově… a návrat do Prahy se zase odkládá. I když datum nebylo stanoveno vlastně nikdy. Máme tu obě babičky, můj partner tady má práci, je nám tu fajn.

* A co návrat do divadla? Nechybí vám hraní?

Nechybí, což zní asi hrozně, ale je to tak. Mně chybí lidi okolo, kteří divadlo tvořili, ale ten bytostný pocit, že musím stát na jevišti a něco vytvářet, ani touhu po potlesku nemám. Mám Rožnov a mateřství, něco za něco, po divadle nepláču. Možná se mi začne stýskat a začnu v tom směru něco podnikat, možná obnovím staré dobré kontakty z Ostravy, ale zatím ne.

* Pokud ale vím, dojíždíte na castingy, natočila jste teď menší roli v seriálu Pan profesor, který bude letos na podzim vysílat TV Nova

Na castingy jezdím, hrát chci a chci se udržet v povědomí castingových agentur, jsem v Rožnově, ale nehodlám se loučit se svou profesí. Tohle je seriál z učitelského prostředí, takový odlehčený žánr. V hlavní roli Vojta Dyk. Mám v něm jen malou roli, epizodku v prvním díle, kde máme s panem profesorem párkrát rande, to aby diváci pochopili, že je to chlapík, který tak nějak klátí všechno, co mu přijde pod ruku, pod nohu…

* Takže televize a film ano?

Určitě jo. Na casting a na natáčení můžu nárazově přijet, ale abych mohla hrát po večerech divadlo, to bych si musela pořídit vrtulníček.

* Naposledy jsme spolu dělaly rozhovor na jaře 2018, když jste zazářila v sérii České televize Metanol. Od té doby jsem sledovala spíš vaše nové role než váš soukromý život, ale teď jsem pročítala vaše další rozhovory a koukám! Nejen Rožnov místo Prahy, ale i nový partner a roční syn. Partner je z Rožnova? Nějaké náhodné setkání po letech, kdy to zajiskřilo?

To se tak nějak někdy stane. V podstatě jste to trefila. My jsme spolu tancovávali ve zdejším folklorním souboru, který teď můj partner vede. Když mi bylo těch čtrnáct patnáct, byl moje platonická láska, starší kluk, který tančí všechna sóla! A před pár lety jsme se spolu nějak protli.

* Krásně jste se protli. Dělala jsem si výpisky, co jsem se z rozhovorů dozvěděla o vašem partnerovi. „Můj partner nemá s uměním nic společného.“ „Vstává každý den do práce.“ „Partner je skvělý tanečník.“ „Snad by i kojil, kdyby mohl.“

(směje se) Tak to sedí. Proč jsem ale tak zdůrazňovala, že chodí každý den do práce?

* Abych byla fér, řekla jste to v kontextu toho, že se oba staráte o syna od narození skoro napůl, jen v noci k němu vstáváte vy, protože jeho otec vstává ráno každý den do práce.

Tak to jo!

* A jak to, že nemá s uměním nic společného, když vede folklorní soubor?

Je ekonom, folklor je koníček.

* Naposledy jste mi říkala: „Nemám vzory, nemám modly ani plány do budoucna a žádný představy, a tak to bylo vždycky.“

V tomhle duchu to jede dál. Trvá to. Kdybych v té době, kdy jsme spolu dělaly rozhovor, věděla, že za tři roky budu zpátky v Rožnově, klepala bych si na čelo. Ani náhodou! Konečně jsem byla v Praze a dělala věci, po kterých jsem toužila, proč bych se proboha vracela?! Takže se těším, až spolu budeme dělat rozhovor zase za pár let, kam se to posune.

* Tehdy jsem se vás tak opatrně ptala, jestli s vaším tehdejším manželem už koketujete s myšlenkou na rodičovství. Odpověděla jste taky dost opatrně. A šup. Plot twist.

Jo. Desetileté manželství… a po roce dítě v novém vztahu. Ale asi nejsem jediný exot, kterému se to stalo, ne? Někdy něco prostě chybí v tom puzzle… Pak najednou najdete ten správný dílek. A tradá!

* Určitě nejste exot. Myslím, že se to u dlouhodobých bezdětných vztahů stává, že všechno tak nějak frčí samospádem… a pak jste ve věku, kdy by bylo asi fajn už to dítě mít, ale představuju si, jak náročný pak musí být najít ten „správný“ okamžik: Tak jo, budeme mít dítě.

Určitě to hraje roli. Už to na vás doléhá i trochu jako povinnost: měli bychom mít dítě, jsme spolu přece už dlouho, měli bychom se posunout do další etapy… a je to trochu „strojový“. A pak se stane něco nového…

* Správný „pan dílek“ do mozaiky…

A pak už nad tím nepřemýšlíte. (směje se) A Matěj (bývalý Kristinin manžel, scenárista Matěj Podzimek – pozn. red.) má taky dítě v novém vztahu, tak je všechno, jak má být.

* Ale zpátky do práce. Když jsme si před těmi třemi lety povídaly o Metanolu, říkala jste, že doufáte, že vám to otevře dveře k dalším pěkným věcem. A opravdu jste se pak rozjela. Seriál HBO Bez vědomí, film Poslouchej, Bábovky…

Sune se to směrem, který jsem si kdysi představovala… Jsem za to hrozně vděčná, ale byla to delší cesta. Musela jsem vystoupit z toho obláčku nekonečného seriálu Ulice. A vůbec to nemyslím zle, jsem Ulici za mnohé vděčná, ale věděla jsem, že chci dělat jiné věci a že pro to budu muset něco udělat. Odešla jsem, ale pak jsem si musela přenastavit priority a vydržet nějakou dobu nějaké role i odmítat.

* Odmítat práci není žádná legrace.

Naštěstí jsem měla divadlo, které na základní složenky stačilo. Nebylo to na dovolenou, ale nestrádala jsem. Když si sama v hlavě nastavím, jak to chci, snáz se to odmítá. Mám taky dobrou agentku Lenku Daňkovou, se kterou jsme všechno důkladně probraly a podpořila mě. Měla jsem tak i někoho v zádech, kdo mě jistil při rozhodování.

* Lenku Daňkovou znám, mluvila jsem s více herci, které má ve své „stáji“, a moc si ji chválí. Ale z pohledu manažera to taky není snadné rozhodnutí, odmítat kšefty s tím, že možná se to jednou vyplatí, ale možná ne.

Určitě to bylo i její riziko. I proto musí mít víc lidí, třeba dvacet herců, aby to do sebe správně zapadalo. Lenka působí, jako by to bylo její poslání, dělá to svědomitě, zodpovědně, a hlavně k nám fakt přistupuje individuálně.

* Mít svého agenta je na Západě pro herce běžné, tady – alespoň donedávna – spíš výjimečné. Mění se to?

Mění. Ale ještě před nějakými osmi deseti lety se na nás dívali jako na někoho, kdo měl v devadesátkách bazén, ale teď začínají ti, kteří se vztahu herec–agent dřív pošklebovali, taky trochu poškemrávat. Výhody jsou patrné. Agent herci uleví od věcí, které se vám nechce řešit, jako třeba říkat si o peníze a řešit smlouvy. I produkce už si zvykají, že herec jen nepodepisuje, ale taky má třeba nějaké podmínky.

* Vzpomínám, jak jsme minule probíraly vaše vlasové proměny. Líčila jste mi, jak drahá ve skutečnosti byla vaše „laciná blondýna“ v Metanolu. Musela jsem se smát, když jsem vás pak v Bez vědomí viděla v té osmdesátkové trvalé jako sekretářku Milušku. Máte další účesovou historku z natáčení?

Mám. Ona to ve skutečnosti nebyla trvalá, ale představte si, že mi vlasy každý den před natáčením natáčela stylistka Romana Karlíková, která mi tu parádní „ovci“ vymyslela. Říkala mi: „Trvalá, to by ti zničilo vlasy, budeme to dělat pokaždé čerstvý.“ Takže když začínalo natáčení v šest, já byla ve čtyři nastoupená a Romana mi dvě hodiny dělala kudrny. Pramen po prameni. Ten účes byl ale parádní, pomohl mi vytvořit tu postavu, byla to berlička. Pro mě a asi i pro diváky.

* Co vás na hlavě čeká dál?

Zatím je to polotajný, taky na Nově, ale jedna z hlavních rolí. Minisérie podle skutečného případu jedné, dá se asi říct sekty. A já mám hrát partnerku hlavní figury, která je spoluviníkem, dělala nábor žen, které pak byly zneužité, možná byla sama zmanipulovaná… je to velmi nejednoznačná postava, ale ještě jsem nečetla scénář, tak si jen začínám číst ve veřejných zdrojích. A kvůli ní mi vlasy zase zesvětlají.

* Asi tuším, co to bude za příběh, ale necháme to zatím pod pokličkou. Tak se zeptám spíš obecně, jak o postavě, kterou máte hrát, přemýšlíte? Když jste hrála Yvetu Ožanovou v Metanolu, říkala jste mi, že jste si i představovala, co poslouchá za muziku, abyste se do ní vžila. David Novotný mi vykládal, že si představuje, co chlápci, které hraje, dělají, když se nikdo nedívá, jak čurají, jak se škrábou na zadku, masturbují a podobně. Jak vy?

Podobně. Jen možná míň živočišně. Vrstvím si to jak oblečky na papírovou panenku. Ale Yveta v Metanolu byla fiktivní postava ve skutečným příběhu, Miluška byla taky vymyšlená, ale tahle panenka má reálnou předlohu, nejspíš si najdu i videa a rozhovory a tak.

* Na chvíli bych se ještě vrátila k Milušce v Bez vědomí, které pro HBO točil Ivan Zachariáš. Musím říct, že vaše zprvu především rozverná postava to strašně rozsvítila. A vůbec se seriál povedl. Bylo znát, že jde o evropskou produkci?

Jiná liga! Bylo to zatím nejlepší natáčení. Byly za tím cítit peníze, ale vložený na správný věci. Víc času, skvělá technika, nejlepší profíci, žádný zdržování. A i když se na place pohybovalo třeba čtyřicet lidí, bylo ticho. Mluvil jen režisér.

Ivana Zachariáše bych neodhadovala na člověka, který si ticho zjednává vlastním křikem.

Právě že vůbec. Ale obklopil se lidma, kteří mu nechali prostor na práci. Mám ráda soustředěnost, vlastně mě nebaví, když se furt fórkuje, jak to na českých produkcích někdy bývá. Tohle bylo soustředěný, absolutně. Svícení, kulisy, hadry, rekvizity. A Ivan Zachariáš je takovej mazel! Nebo jak to říct, prostě strašně milý a jemný člověk. Až máte pocit, že vás nerežíruje, řekne jednu dvě věci, ale vy přesně víte, co dělat. Snová záležitost. A tušila jsem to. Když mi po castingu volali, že jsem dostala Milušku, zakřičela jsem nahlas radostí.

* Jako Miluška máte v seriálu taky několik lechtivých i přímo erotických scén. Ale vy patříte mezi herečkami k výjimkám, protože na férovku říkáte, že nemáte s nahotou problém. Od jiných slýcháme spíš, jak je to nutné zlo a jak se stydí…

Mě tahle moje prohlášení vždycky doženou! (směje se) Ale je to pravda. Nemám nijak velký stud, když ze scénáře vím, že ty scény přijdou, přijde mi zbytečný kolem toho dělat tanečky a výstupy a ofuky. Já se stydím při jiných věcech…

* Kdy třeba?

V určitých polohách… (zarazí se), které mi nejsou vlastní… Ježiš… (směje se a odbouráme se obě)

* Mluvíme samozřejmě o polohách emočních…

Samozřejmě. (Snaží se uklidnit smích) Teď teda nevím, jak pokračovat… jak z toho ven. Prostě, musím být vnitřně přesvědčená, že hraju poctivě… Teď cokoli řeknu, bude znít příšerně… Když cítím, že něco předstírám… No, a teď už se ale fakt stydím.

***

HEREČKA KRISTÝNA PODZIMKOVÁ

Narodila se 1. května 1985 v Rožnově pod Radhoštěm. Jako malá navštěvovala folklorní soubor. Vystudovala Janáčkovu konzervatoř v Ostravě a poté nastoupila do angažmá Těšínského divadla, kde dostala velké herecké příležitosti. V roce 2008 ji z celoevropského castingu vybral německý Veit Helmer do hlavní role filmu Absurdistan, který pak úspěšně brázdil světové filmové festivaly, včetně legendárního Sundance Roberta Redforda. Televizní diváci ji znají hlavně ze seriálu Ulice, kriminálního dvoudílného snímku Metanol či ze šestidílné série HBO Bez vědomí. Zpívá a ovládá hru na klavír, cimbál a flétnu. Je zadaná a má syna.